Potrat

Potrat

Potrat

Přehled
Pod potratem (= abort) rozumíme ukončení těhotenství před dosažením životaschopnosti plodu. Jde zde při tom o nejčastější komplikaci během těhotenství, která postihuje asi 20% pozorovaných těhotenství as přibývající délkou trvání těhotenství se její výskyt snižuje. Nejčastějším příčinám patří genetické defekty embrya, mateřské faktory jako infekce, hormonální poruchy nebo vývojové anomálie dělohy resp. placenty jako i snášenlivost krevních skupin. Typickými symptomy jsou vaginální krvácení a výskyt kontrakcí. Diagnóza nastává prostřednictvím ultrazvukového vyšetření, přičemž další postup závisí na tom, zda je plod ještě naživu. Při pozitivní srdeční akci je těhotenství ještě intaktní, a klidem na lůžku a tabletkami magnézia lze potratu asi v polovině případů zabránit. Ve zbývajících případech se těhotenství co nejrychleji ukončuje léky podporujícími kontrakce a vyškrábat dutiny děložní.

Obecné informace
O abortu nebo potratu se říká, kdy se těhotenství skončí v průběhu prvních 28 týdnů těhotenství s předpokladem, že dítě nevykazuje žádné známky života, jako dýchání, tlukot srdce nebo pulsace pupečníku a váží méně než 500 g. Pokud tato kritéria nejsou splněna, jde o předčasný porod. V principu se musí rozlišovat mezi spontánním potratem a vyvolaným potratem, t. zn.. interupcí, která se v medicíně označuje jako abrupce. V následujících řádcích se blíže zaměříme na spontánní potrat. Spontánní potrat je nejčastější poruchou těhotenství, protože 10% až 30% všech uznaných těhotenství končí potratem.

Příčiny
Příčiny potratu se dají vysvětlit jen zřídka. V principu se rozlišují fetální (plodové), mateřské a otcovské příčiny. Známé fetální příčiny potratu jsou chromozomové mutace, infekce i účinek léků anebo ionizujících paprsků.
Při mateřských příčinách potratů mají význam poruchy vývoje placenty, vývojové anomálie dělohy, srůsty, tumory nebo insuficience děložního čípku, t. zn.. slabost děložního čípku. K tomu přistupují mechanické traumata, jako např.. pády, a často i silná psychická zátěž. Infekce matky nebo endokrinní poruchy, jako např.. diabetes mellitus ( cukrovka ) nebo hypertyreóza (zvýšená funkce štítné žlázy) mohou také vést k potratu. Rozdíly v krevních skupinách při faktorech Rh mezi matkou a dítětem (viz pod morbus haemolyticus neonatorum) mohou imunologickými obrannými reakcemi vyvolat potrat.
K otcovským příčinám potratů patří genetické poruchy jakož i různé druhy spermatických anomálií.
Kromě doposud jmenovaných příčin mohou takzvaný endokrinní potrat vyvolat specifické těhotenské hormonální poruchy funkcí matky, např.. insuficience žlutého tělíska nebo dítěte.

Četnost
Četnost spontánního potratu činí asi 20% všech uznaných těhotenství. S přibývající délkou těhotenství riziko klesá: V šestém až osmém týdnu těhotenství činí přibližně 15-18% a hned potom postupně klesá až na 3% v 17. týdnu těhotenství. Protože časné potraty zůstávají často nepozorovala, může se skutečná incidence pouze odhadnout. Vychází se přitom z 30-50% všech oplodněných vaječných buněk.

Symptomy
Krvácení je v těhotenství vždy podezřelým znakem potratu, který představuje nejčastější příčiny krvácení v těhotenství. Při potratu do 16. týdne těhotenství (včasný potrat viz níže) dochází nejprve ke krvácení; pak nastávají kontrakce, které vedou k vypuzení plodu. Pokud je těhotenství v pokročilém stádiu, asi do 18. až 28. týdne těhotenství, objeví se nejprve kontrakce a vzápětí dochází ke krvácení (pozdní potrat viz níže).
 
Rozdělení forem potratů
Abort lze klasifikovat z různých hledisek. Podle tělesné teploty se může rozlišovat afebrilních (teplota do 37,9 ° C), horečnatý (teplota mezi 38 a 39 ° C) jako i septický potrat (teplota nad 39 ° C).
Pokud se zohlední čas výskytu, může se rozlišovat nejranější, včasný a pozdní potrat. Nejranější potrat se často vyskytuje kvůli genetickým poškozením bezprostředně po implantaci oplodněného vajíčka a časově se shoduje s normálním menstruačním krvácením. Předpokládá se, že mnoho žen, které hovoří o později se objevujícím menstruačním krvácení, mělo ve skutečnosti nejranější potrat, aniž věděli, že byly těhotné. O včasném potratu se říká, když se potrat uskuteční do 16. týdne těhotenství, po této době jde pak o pozdní potrat.
Rozdělení podle klinické symptomatiky se orientuje podle časového průběhu abortu. Abortus imminenz, t. zn.. hrozící potrat, nastává, když se sice objeví krvácení, ale těhotenství je ještě intaktní. Zde se dá těhotenství často ještě udržet rychle nasazenou terapií.
Jinak to probíhá při abortus incipiens, začínajícím abortu. V tomto případě abort již začal, jsou přítomny kontrakce, resp. odtekla plodová voda. Léčba už průběh nemůže zadržet, naopak, měla by podpořit rychlé ukončení potratu bez komplikací.
Pokud se abort zastaví a pokud v děloze ještě zůstaly části produktu těhotenství, např.. placenta, mluvíme o abortus incompletus. I zde je potrat nutné co nejrychleji ukončit v nemocnici.
Při úplném vyprázdnění dělohy a zastavení krvácení se vychází z abortus completus.
Zvláštní formou potratu je missed abortion. Jde při tom o brzkou smrt dítěte, aniž by došlo ke krvácení nebo kontrakcím s vyprázdněním dělohy. Subjektivní příznaky těhotenství mizí. Potvrzení intrauterinní smrti plodu nastává většinou prostřednictvím ultrazvuku. Pak se těhotenství ukončí v nemocnici.

Diagnóza
Diagnóza potratu nastane, pokud se během těhotenství objeví krvácení, které má svůj původ v děloze. Podle doby výskytu se dají dokázat kontrakce a prasknutí blány plodu. Vypuzení plodu resp. placenty poskytne definitivní diagnózu. Údaje o vyvolávající příčině se najdou jen zřídka. Dodatečné údaje mohou však přinést vyšetření ultrazvukem a určení hormonů.

Trápí
Každá žena s potratem by se měla hned dopravit do nemocnice. Zde nastává léčba podle přiřazení formy abortu. Pokud jde o abortus imminens, pokouší se o udržení těhotenství. Žena by měla bezpodmínečně zachovat klid na lůžku; často se podávají uklidňující léky, jako např.. válium. Podávání tabletek magnézia má potlačit kontrakce. Hormonální terapie jsou až dodnes sporné a pravděpodobně je nelze doporučit. U “starších” pacientek se však diskutuje o zavedení vaginálního čípku obsahujícího progesteron. Protože příčina abortu se většinou nedá vysvětlit, zůstává terapie často bez úspěchu. Podle naléhavosti touhy po dítěti by měly být zohledněny psychologické aspekty.
Při abortu incipiens resp. incompletus se terapie zaměřuje na co nejrychlejší ukončení potratu. To se na jedné straně děje na klinice podáním léků na podporu kontrakcí, na druhé straně by mělo nastat vyprázdnění dělohy pomocí přístrojů, t. zn.. vyškrábat nebo odsátí.
Pokud jde o zvláštní případ missed abortion, musí se potrat vyvolat léky. Nejprve by však mělo nastat vyšetření srážlivosti krve, protože při déle jestujúcej smrti plodu (3 až 5 týdnů) jsou často pozorovány poruchy srážlivosti. Po vypuzení obsahu dělohy by se měl také udělat vyškrábat.

Komplikace
Jako následek abortu se mohou vyskytnout komplikace, které jsou spojeny s rozšířením zánětů v okolí dělohy. K tomu patří záněty vaječníků resp. vejcovodů (adnexitis), zánět pobřišnice (paritonitis) jakož i trombózy pánevních žil.

Prognóza
Ženy, které již měly potrat, mají při pozdějších porodech zvýšené riziko abortu. Možnost opětovného otěhotnění však v principu není narušena. Úspěch dalších těhotenství však závisí na příčin abortu. Pokud se tyto dají zjistit a odstranit, nestojí úspěšnému otěhotnění nic v cestě.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *